Křičící paviáni pohlceni v betonu

Recenze výstavy

Colloredo- Mansfeldský palác hostí nejčerstvější expozici Jiřího Davida, což může být ale mylný úhel pohledu. Opak je pravdou. David svým originálním zpracováním zahrnuje neboli „hostí“ galerijní prostor ve svém výstavním konceptu a neopomíjí ani prostor vnější, všímá si i situace odehrávající se za zdmi paláce. Dimenze výstavy se tak nenásilně přemisťuje do několika světů, které mají jediný průsečík, a to půdorys výstavní síně, jenž je horizontálně zavěšen nad hlavami diváka. Mnohoznačný název výstavy Křik paviánů symbolicky odkazuje ke křiku myšlenek, jež jsou zachyceny v proudící sopečné lávě napříč expozicí. Tři místnosti paláce představují průřez Davidovým dílem z období 2011-2013, v němž se David vrací více do sebe. Tomu také odpovídá charakteristika použitých předmětů z umělcova osobního života, které jsou zabudovány do betonu a jakoby jsou chyceny spolu s nesoucími emocemi do pasti a tíhy existence, jež i v betonu stále přetrvává.

Jiří David – Křik paviánů

Colloredo-Mansfeldský palác